Kdyby nebylo války, nebylo by portského

Ne všichni jsme ho ochutnali, ale určitě jsme o něm všichni slyšeli. PORTSKÉ VÍNO. Jak vlastně došlo k tomu, že se slavné víno dostalo na světlo světa? Tak trochu omylem.
–         Je konec sedmnáctého století a na britských ostrovech zuří válka.
·        To by nebylo pro bohaté vrstvy až tak tragické.
–         Horší je ta skutečnost, že ta válka je mezi Brity a Francouzi. A z Francie přeci lodě pravidelně přivážely náklady vína.
·        A s tím je teď konec.
starověká loď
Britští obchodníci chtěli situaci zachránit, a tak se vydávají k břehům portugalským. Tam se také vyrábí víno. Jenže je v tom háček. Vlastně dva.
1)    Portugalské víno rozhodně nemá takové kvality, jako to francouzské.
2)    Víno se vinou dlouhého cestování kazí.
A v tu chvíli přichází amatérský chemik se svým nápadem. Do vína se nalije trochu lihu a ten kazivosti zabrání. Jelikož nikdo lepší nápad neměl, chemikovy rady poslechli. Do vína se nalilo brandy a lodě mohly vyplout. Když dorazily na místo a víno bylo ochutnáno, konzumenti se nestačili divit. Dříve kyselé a neoblíbené víno se změnilo v silné sladké „víno s duší“. A portské bylo na světě.
červené víno v poháru

Víno s vlastnostmi střelné zbraně

Výroba portského je celkem zdlouhavá. Hrozny se sklidí, odpeckují a lisují tradičním způsobem. Pomocí nohou, nikoliv lisu. Prostě se šlape jako u nás zelí. Pak přichází na řadu míchání.Na každých čtyři sta padesát litrů vinné šťávy se přidává sto litrů vinné pálenky. Alkohol zastaví proces kvašení. Surovina se převeze do sklepů ve městě Porto, podle kterého má své pojmenování. Ve stoletých dubových sudech tu odpočívá a zraje nejméně dva roky. Portskému vínu znalci přezdívají „slunce v lahvi“. A jak se dá to pravé „slunce“ poznat? Zcela jednoduše.
·        Pálí v žaludku jako oheň.
·        Hoří jako zapálený střelný prach.
·        Má barvu jako inkoust.
·        Je sladké jako brazilský cukr.
·         Voní indickým kořením.